Spojit kvalitní design se zcela obyčejnými kousky a vytvořit harmonický celek vyžaduje cit pro detail a velkou trpělivost.
Jaký pokoj, probleskne mi hlavou krátce poté, co překročím práh dvoupokojového bytu. Člověk by nečekal až tak ticho na jedné z nejrušnějších ulic hlavního města.
Další překvapení následuje ani ne za chvíli, kdy objevím malý balkon. Láska na první pohled. A beze studu přiznávám, že stejně mi srdce zapiští i při pohledu na starožitnou knihovnu a halabalovské křeslo v květovaném čalounění (později se dozvídám, že je srdeční záležitostí i samotné majitelky, protože jde o křeslo po babičce). Vůbec nemám pocit, že jsme v malém bytě. A není to jen díky stropu, který je o málo vyšší než standard. „Cítím se tady dobře,“ říkám. „Děkuji, i já,“ řekne domácí s úsměvem.
zrestaurovaná knihovna
Ve svém bytě se jí podařilo nenásilně propojit kontrasty dvou světů: starého a nového, designového a toho docela obyčejného. Cítím, že toto není typický slovenský interiér. Nakonec, dvacet let v Nizozemsku, kde majitelka pracovala a žila, se na vás podepíše.
„Holanďané jsou v podstatě otevření všemu, jsou přátelští a přímí – někdy se ptají až velmi osobní otázky. Mně se líbí na ně, že žijí jednoduchý život – hodně jezdí na kole, nepotrpí si na drahé dovolené či restaurace. A žijí ve spojitosti s přírodou.“ Kus z ní si chtěla Barbora přiblížit, a tak si vytvořila na balkoně malou džungli, se kterou je díky velkým oknům propojena, ať už je v obývacím pokoji nebo ložnici. Soulad s přírodou dotváří ekologický a zároveň stylový vermikompostér na balkoně. Na ten je majitelka hrdá. Právem. Na malém prostoru vytvořila příjemný odpočinkový kout uprostřed zeleně – té skutečné i obrazové. „Balkonová stěna mi přišla smutná, tak jsem ji oživila plakátem s botanickým motivem. Plakát IXXI je z Nizozemska. Je super – dá se připevnit venku i uvnitř, například iv koupelně, a bez šroubů.“
Plakát s flaxibilním systémem IXXI
Restaurování jako terapie
Knihovnu se Barbora pustila restaurovat na vlastní pěst. „Tuhle knihovnu miluji, je to vzpomínka na dětství a hlavně na moji úžasnou babičku. Byla natřena načerno, celou jsem ji obrousila. Byla to dobrá terapie. Přiznám se však, že když jsem byla asi ve třetině, myslela jsem, že si na to někoho zavolám. Ale zvládla jsem to po kouscích sama, čemu jsem ráda. Vložila jsem do toho něco ze sebe,“ vzpomíná, zatímco já očima lačně zkoumám obdivuhodný kus nábytku, který svojí majestátností vyvažuje a uzemňuje vzdušný prostor.
